Příběh Tulsidase a jeho ženy Ratnavali je jedním z nejzajímavějších příběhů o proměně. Za bouřlivé (a jak se ukázalo, symbolické) noci v měsíci Shravan na břehu Gangy stál zamilovaný Tulsidas, bičovaný deštěm. prostě se musel dostat na druhý břeh. toužil být se svou ženou Ratnavalí, která byla na návštěvě u své rodiny. ale v takovém stavu řeky ho žádný lodník nepřevezl na druhý břeh.

"Jdi domů," radili mu. Ale domov je tam, kde je srdce, a jeho srdce bylo u jeho milované mladé ženy.

Jak tam tak stál, promočený a zamyšlený, plavalo kolem mrtvé tělo. Současná vášeň zjevně nebere ohledy na zesnulé, a tak Tulsidas, toužící po spojení se svou ženou, použil ztuhlou mrtvolu, aby sám převesloval rozbouřené vody.

Ratnavali se ho překvapeně zeptal, jak se tam vůbec dostal.

"Na mrtvole," odpověděl její milující mladý manžel.

"Kéž bys milovala Ráma tak, jako miluješ tohle moje tělo, pouhé maso a kosti!" zašeptala Ratna.

Najednou byla zuřící bouře pouhým vánkem ve srovnání s bouří v jeho nitru. Výsměch našel svůj cíl. Jedním šmahem zdecimoval tělesného člověka, aby dal vzniknout neochvějnému oddanému.

Tulsidas se otočil a odešel, aby se už nikdy nevrátil.

Začátek příběhu Tulsidase

Dále napsal značné množství devocionální poezie, např. Ramcharitmanas Co se stalo s Ratnavalí, nevíme. Ale vzplanutí mezi tímto párem se stalo Tulsidovým okamžikem prozření a on byl přenesen ke svému pravému poslání. Někteří tvrdí, že Tulsidas a Ratnavalí měli syna jménem Tarak, který zemřel, když byl batole. Ale po Ratnavalího posměchu Tulsidas opustil manželský život, stal se mudrcem a věnoval se učení.

Příběh Tulsidase je vlastně fascinující už od jeho narození. Říká se, že než se narodil, strávil 12 měsíců v děloze a při narození měl 32 zubů. Někteří tvrdí, že byl reinkarnací mudrce Valmikiho.

Když se ukáže, že problémem je partner

Lidé vstupují do našeho života z nějakého důvodu. Dokonce i manželé, které jsme si možná "vybrali". Obvykle, když se zamilujeme a rozhodneme se vstoupit do manželství, představujeme si příjemný život, jemně se pohupující ve vodách života. Milujeme svého manžela nebo manželku a budou našimi partnery v dobrém i zlém, utvrzujeme se. Jistě. Ale někdy je to právě partner, kdo se podílí na zajištění "tenkého" života -.hrůza, kterou si naše omezená představivost nedokáže představit.

"Mluvíme o lidském materiálu," citovala moudře jedna moje kamarádka, když jsme probíraly zdrcení společné přítelkyně z rozpadu jejího manželství. Počáteční zdrcení však ustoupilo značnému období introspekce, po němž se jako kukla vynořila, našla křídla a vzlétla. Kdyby k tomu zdrcení nedošlo, nezjistila by, co je toschopné.

Lidský materiál" je slabý a vadný, náchylný k chybným úsudkům a omylům, ale většina lidí je zdrcena, když zjistí, že jim byl jejich partner nevěrný, zpronevěřil finanční prostředky nebo pomohl kolegovi zabít jeho přítelkyni (viz nedávný případ v Bombaji).

S oblibou věříme, že ten, koho jsme si vybrali, je ten nejlepší a "nikdy nám nemůže ublížit", ani udělat nic špatného. Vše se tedy točí kolem nás a našich očekávání, v nichž neočekávané nemá příliš místa. Přitom právě neočekávané nás pohání z naší komfortní zóny k vážnému přemýšlení a jednání.

Související čtení : Moje žena měla poměr, ale nebyla to jen její vina.

Co se s ní stalo, když zůstala?

Ratnavali možná očekával, že Tulsidase přiměje stát se R ambhakt a zůstal po jejím boku. Stal se R ambhakt Její odmítnutí ho omráčilo a pak povzbudilo.

Stejně tak ji jeho opuštění mohlo podnítit k duchovnímu růstu. Možná po zbytek života sloužila rodičům s láskyplnou péčí. Možná s ním čekala dítě a obdivuhodně ho vychovávala. Nebo se z ní mohla stát R ambhakt sama a trávila dny kázáním Rámova jména. Nějakou dobu jí však trvalo, než překonala šok z toho, že ji opustil. Každý zná příběh Tulsidase, ale nikdo neví, co se stalo s Ratnavalí.

Typická trajektorie od opuštěnosti k prozření začíná sebelítostí, pak přechází v extrémní hněv, pak v nenávist, pak v lhostejnost, pak v rezignaci a nakonec v přijetí.

Typická trajektorie od opuštěnosti k prozření začíná sebelítostí, pak přechází v extrémní hněv, pak v nenávist, pak v lhostejnost, pak v rezignaci a nakonec v přijetí.

Přijetí je nutně zralým uzavřením celého procesu; může k němu dojít v jednom okamžiku nebo může trvat celý život. Přijetí znamená, že člověk pochopil situaci v celé její šíři a pochopil, že manželský partner je "lidský materiál" náchylný ke špatnému jednání (ať už se jedná o drobný prohřešek nebo závažnější prohřešek). Úplná ochota odpustit je velkou součástí tohoto procesu.přijetí; v tomto ohledu je to něco jako Svatý grál, ale je to dosažitelné.

Uvědomění si lidské omylnosti a ochota ji odpustit nás může ušetřit obrovského trápení... pokud to dovolíme.

Poutě

náročná cesta

z

nejasný zmatek

na

brilantní čistota

z knihy Haiku a jiná mikropoezie

(moje kniha básní)