Život je nepředvídatelný. Předvede vám to, na co se nejvíce těšíte, když to nejméně čekáte. Je to pravděpodobně způsob, jakým nás vesmír překvapuje a obdarovává radostí. Dnes můžete být nejšťastnější a nejmilovanější osobou, ale v budoucnu vás žádná láska nemusí čekat. Je známo, že život hází klacky pod nohy, když to nejméně čekáte.

Někdy se ocitáme v situacích, přesněji řečeno ve vztazích bez budoucnosti, ale v takových chvílích máte pocit, že to, co máte, vám stačí. Jako byste nic dalšího nepotřebovali a nechtěli logicky přemýšlet o dalším kroku. Chcete prostě žít v daném okamžiku, protože jste s daným člověkem šťastní. Cítili jste se někdy podobně?

Láska bez starostí o budoucnost

Jak člověk pozná, kdo je jeho spřízněná duše, dokonalý partner, splněný sen? Kéž by k tomu sloužily aplikace. Filmy, knihy a nekonečné množství romantických písní nám do mozku vštěpují představu o dokonalém člověku, který je vám určen. Kdybyste se mě ještě před rokem zeptali, jestli takový pocit opravdu existuje, vysmála bych se vám.

Pro mě láska nic neznamenala. V hlavě jsem měla jasnou představu o budoucnosti - najdu si ideálního manžela, založím rodinu a zároveň sladím svůj pracovní a domácí život; a kdyby v budoucnu žádná láska nebyla v dohledu, nijak by mě to nerozhodilo, protože mě tyto věci od začátku nezajímaly. To se však mělo drasticky změnit.

Něco jako láska na první pohled.

Všechno to začalo, když jsem se připravoval na magisterské studium. Jednou nebo dvakrát se naše pohledy setkaly při hodinách a vyměnili jsme si obvyklé zdvořilosti. Brzy přípravné hodiny skončily a já jsem začal litovat, že už ji nikdy neuvidím.

Věřím, že jsme pouhé loutky ve hře života a všechno je předem napsané. Proto když jsem od ní asi po pěti měsících dostal žádost o přátelství na Facebooku, začal jsem přemýšlet, jestli jsme si souzeni nebo jestli je v nás něco víc, něco víc než jen hloupý vztah bez budoucnosti.

Nemohl jsem uvěřit, že se to skutečně děje, pomalu jsem začal rozpoznávat známky chemie mezi dvěma lidmi a naše konverzace se rozrůstala. Ona v té době začala bydlet v jiném městě a já se přestěhoval jinam, ale naše nekonečné konverzace to vynahradily. Někdy jsem letěl do jejího města na jednodenní výlet, aniž by se to někdo dozvěděl.

Pak jednoho dne konečně vypustila bombu a moje srdce se rozpadlo na milion kousků - už byla zasnoubená s klukem žijícím v zahraničí. Nečekal jsem, že mi to zlomí srdce tak jako jí, protože jsem čekal, že se k celé situaci postavím logičtěji a racionálněji.

Byla zasnoubená, ale nešťastná.

Rodiče pro ni vybrali muže, s nímž měla strávit zbytek života. V lednu téhož roku se zasnoubili a brzy se měli vzít. Řekla, že se jí nelíbil, a přestože to rodičům vysvětlila, nic se nezměnilo.

Cítil jsem, jak je z této situace nesvá, a přemýšlel jsem, jestli bych mohl udělat něco, aby se cítila lépe a zmírnil její utrpení. Některé dny jsem ji přesvědčoval, aby bojovala za své právo, jindy jsem jí zlepšoval náladu hraním písničky na kytaru.

Své rodiče milovala a vážila si jich a nechtěla jít proti jejich vůli, protože pro ni hodně obětovali. Jednoho dne jsem se jí zeptal: "Kde nás vidíš v budoucnosti?" Na to neměla odpověď. Do očí se jí draly slzy a já jsem nemohl udělat nic jiného, než jí poskytnout rameno, aby se vyplakala.

Jen jsme se sblížili

Život je nespravedlivý, ale jak říká Stephen Hawking: "Bůh hraje kostky." S každým dalším rozhovorem se naše pouto upevňovalo. Mluvili jsme o hudbě, filmech a domácích mazlíčcích, o našich obavách, snech a cílech, o našich minulých vztazích, dokonalých schůzkách a sexu, ale především o tom, jak moc nám jeden druhý chybí.

Jak jsme se oba chtěli ve třídě oslovit, jak jsme si přáli, abychom se potkali už dřív, jak jsme byli jeden druhého zrcadlovým obrazem, jak nás pohled na měsíc ve stejnou dobu spojil na podvědomé úrovni. Věděli jsme, že je to vztah bez budoucnosti, ale také jsme věděli, že čas strávený odděleně nás sbližuje.

Vážili jsme si každého dne, který jsme spolu strávili, a ani jeden okamžik jsme nepovažovali za samozřejmost. Naše rozhovory se odvíjely od míst, která jsme chtěli navštívit a ztratit se jeden druhému, o procházkách po pláži se sepjatýma rukama, zpívání písniček, líbání v dešti, sledování západu slunce, táborácích, romantických večeřích a nespočtu dalších věcí.

Vždycky si budu vážit těchto vzpomínek

Ano, mohu jednoznačně říct, že mi zrychluje tep, a když vidím na jejím chatu nápis "online a píšu", vyvolává to ve mně úsměv. Když čtu její konverzace, věřím v nádherný svět. Oba si dobře uvědomujeme, že v budoucnu by mezi námi kvůli okolnostem žádná láska nebyla.

Vím, že náš vztah nemá budoucnost. Někdo by to mohl označit za dohodu přátel s výhodami, ale je to mnohem víc. Jiskřilo to mezi námi, měli jsme nenahraditelné pouto a oba jsme si téměř telepaticky rozuměli. Bohužel její rodiče by to nikdy nepochopili.

Termín byl stanoven na příští měsíc a ona začala být zaneprázdněná plánováním vlastní svatby, takže se naše setkání zkrátila a já ji vídám jen zřídka. Ale vždycky si jí budu vážit a budu jí vděčná za vzpomínky, které se mnou prožila. Ať už skončí kdekoli, doufám, že zůstaneme přítelkyněmi, a doufám, že bude šťastná v tom, co si vybere.

Nejčastější dotazy

Pokud vás baví být v přítomnosti s člověkem, který vám dává pocit výjimečnosti a štěstí, je v pořádku strávit v tomto klidu několik blažených chvil. Uchovejte si toto tajemství v bezpečí.

Ne! Je naprosto v pořádku se bavit a experimentovat - až najdeš toho pravého, poznáš to, ale musíš si dát čas, abys vyrostla a dozrála a mohla se rozhodnout.